Madla Hruza se narodila na Starém Městě v Praze v bývalém Československu. Od útlého dětství, které prožila v historickém centru starobylé Prahy, nad vrstevníky vynikala zaujetím pro tvůrčí prostředi a vášnivou touhou po vlastním vyjádření. Zatímco ostatní děti se věnovaly dětským aktivitám, Madla si našla klidné místo a do nekonečna kreslila.
Od 13. let navštěvovala soukromé hodiny kreslení vedené architektem Svobodou, který připravoval žáky na talentové zkoušky na Akademii výtvarných umění a architekturu. Její výtvarné schopnosti tehdy poprvé zachytila i Československá televize . V 15 letech prodala svůj první abstraktní obraz pražskému sběrateli umění. V té době dostala nabídku externě pracovat jako návrhářka pohlednic pro nakladatelství ORBIS. Tuto práci vykonávala po celou dobu svých výtvravných studií na umělecké škole Václava Hollara a později na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde vystudovala obor scénografie pro film, televizi a divadlo.
Po ukončení studií nastoupila jako asistentka scénografů do Státního divadelního studia (SDS), které sdružovalo malá Pražská divadla (jako Činoherní klub, Divadlo za branou, Divadlo Husa na provázku, Černé divadlo, Laternu magicu etc.) Pracovala mimo jiné pro scénografa Josefa Svobodu a režiséra Otomara Krejču v Divadle za branou a v Činoherním klubu se pracovně setkala s Lubošem Hrůzou, který získával reputaci mezinárodně uznávaného scénografa. Při spolupráci se mezi nimi vyvinul úzký a silný vztah umělecký i lidský.
V létě r. 1968 Madla úspěšně složila přijímací zkoušky na DAMU ke studiu scénografie u profesora F. Tröstra. Těsně před začátkem školního roku však přišla sovětská invaze do Československa a emigrace Madly a Luboše do Norska. Luboš se stal jejím životním partnerem i profesionálním rádcem a učitelem. Pod jeho vedením scénografické vzdělaní Madly vzkvétalo a posléze vyústilo do partnerské spolupráce na řadě divadelních projektů a do vzájemné výměny kreativních nápadů.
Vlastní profesionální kariéru scénografky a kostýmní výtvarnice zahájila v Norské opeře. Následovaly výpravy pro Národní divadlo v Oslu a další velká norská divadla. Postupně Madla získávala angažmá i v divadlech za hranicemi Norska, včetně Renaissance Theater v Berlíně (s Maximillian Schellem, v režii Pavla Kohouta), Thalia Theater v Hamburku a v divadlech ve Švédsku. Ve spolupráci s Norsk Concert Direction byla spoluproducentkou řady světově známých muzikálů, uvedených v Chateau Neuf, Oslo, v Norsku. Ve Skandinávii a v Evropě vytvořila celkem 35 scénografických a kostýmních výprav pro divadlo a opery.
Kromě divadelní tvorby získaly Madle v Norsku reputaci výstavy jejích obrazů, kreseb a výtvarných návrhů. Vedle plakátové a reklamní tvorby, ilustrací knih a časopisů navrhla 121 přebalů gramofonových desek a CD, mnohé s reprodukcemi svých výtvarných praci (77). Stala se stálou spolupracovnicí Norského svazu skladatelů. S jejími přebaly distribuovali gramofonové desky do USA např. Philips, Elektra Records, RPO Records a PolyGram. Její plakát pro Amnesty International byl publikován v Holandsku v roce 1989. V roce 1994 Madla vyhrála fotografickou soutěž "Jak já to vidím" sponzorovanou společností KODAK (Los Angeles).
Její výtvarné práce, krásné umění, fotografiie a obrazy jsou průběžně vystavovany v USA, Jižní Koreji, Portugalsku a Norsku. Některá její tvorba je součástí stálé sbírky Městského muzea v Oslo. Celkově se zatím Madla zúčastnila 62 uměleckých výstav a od roku 2004 její obrazy a umělecká fotografie permanentně rotují v galerii Art Pic, Los Angeles, Kalifornie.
V letech 1996 - 2005, kdy Madla pobývala v Los Angeles, založila spolu se dalšími členy správní rady v čele s panem Andrewem Amersonem (profesí generální prokurator Státu Kalifornie) neziskovou společnost "Universal Educational Center for Visual and Performing Arts" a pod její záštitou "Museum of Arts Downtown Los Angeles" (MADLA). Muzeum se stalo prestižím místem výstav místních i zahraničních umělců. Velmi ceněný byl jeho "salon-styl" a specielně pak jeho unikátní hudební, divadelní a baletní představení, debatní večery s uměleckými recenzenty, či besedy se spisovateli a básníky. "Museum of Arts Downtown Los Angeles" se stalo populárním centem v uměleckých kruzích Los Angeles. Mnoho výstav a představení bylo pořádáno ve spolupráci s LACMA, s radnicí města Los Angeles a Los Angeles Theater Center. Madla byla dále kurátorkou a ředitelkou řady dalších uměleckých galerií, jako např. "ADR" galerie, "Spring Street Gallery", a "Palette Des Artists" v USA. V Čechách v roce 2011 byla spolukurátorkou výstavy díla Luboše Hrůzy.
V Museum of Arts Downtown Los Angeles a v galeriích Madla získala mnoho kontaktů a podnětů, které ji přivedly k filmu. Jako filmová artchitektka a kostýmní výtvarnice pracovala na 46 celovečerních a reklamních filmech, na muzikálových videích, distribuovaných v USA, v Kanadě, v Evropě, v Koreji, v Egyptě a v Japonsku a v dalších zemích.
Práce na filmech Madle otevřela příležitosti realizovat se i jako bytový architekt a interiér designer privátních i komerčních domů. Mimo jiné pracovala na obnově interiérů pro židovskou synagogu ve Woodland Hills.
Přestože její profese si vyžaduje, aby většinu svého času pobývala v hlavních městech, svou podstatou tíhne k přírodě a k jeji zemi Norsku, podobně se ve své umělecké činnosti vrací k malbě obrazů, kresbám, grafice a umělecké fotografii.